Zivot je jako bonboniera. Nikdy nevis, co dostanes
Stáří začíná a střední věk končí, když počet našich potomků je větší než počet našich přátel.
Dbejme, aby nám stáří neudělalo vrásky také na duši, když je dělá na tváři.
Stáří je doba, kdy nemůžeme snést ani svých neřestí, ani léků proti nim.
Stáří se vplíží, aniž to tušíš.
Čím víc stárnu, tím víc zjišťuji, že dětství a stáří jenom splývají, ale že jsou to navíc dva nejintenzivnější stavy, které je nám dáno žít.
Stáří totiž vzbuzuje úctu teprve tehdy, jestliže si udržuje a obohacuje svá práva, nikomu se nepoddává, a jestliže na svými vládne až do posledního dechu.
Někdy k životu prostě nepotřebuješ lidi o kterých sis myslel, že bez nich nemůžeš žít.;)
I chyba může být užitečná, dokud jsme mladí, ale nenesme ji s sebou do stáří.
Bezmoc a beznaděj - to jsou ty nejhorší pocity.
Pokrok v životě: čím je naše stáří pokročilejší, tím míň se dokážeme nadchnout pro pokrok.
Stáří je zatím něco, co se přihodilo jiným ženám.
Stáří přichází náhle.
Duha je stáří slunce.
Nemožné je jen to, co jsme nedokázali učinit možným...