Člověka stojí vždy mnoho usilí, aby přesvědčil sám sebe, že je šťastný.
Máme sklon zapomínat, že štěstí není dosáhnout něčeho, co nemáme. Naopak je to objevení a docenění toho, co máme.
Kdybychom neviděli vedle sebe lidi šťastnější nás, měli bychom sebe za nejšťastnější. Kořenem naší nespokojenosti je tedy závist.
Toužíme po pravdě a nalézáme nejistotu; hledáme štěstí a potkáváme bídu a smrt.
Nikdo nikdy neví, zda toho, koho právě lituje, nebude ještě jednou považovat za šťastného.
Činit jiné šťastnými je snazší než sebe samého.
Člověku nestačí, aby byl šťastný, chce navíc, aby ti druzí nebyli šťastní.
Touhou všech, kdo jsou opravdu šťastní je, aby byli šťastní i ostatní.
Hluboký pád přivodí často největší štěstí.
Toho, kdo má štěstí, můžete třeba hodit do vody - a vyplave s rybou v zubech.
Člověk, jenž jako fyzická bytost se stále obrací mimo sebe a myslí si, že jeho štěstí leží mimo něj, nakonec svoji pozornost obrací do svého nitra a zjišťuje, že zdroj štěstí nosí v srdci.
Kdyby se vše vyplnilo podle milencových snů, nevím, které jiné pozemské štěstí by bylo ještě hodno, abychom po něm bažili.
Vzácná je šťastná doba, kdy můžeš cítit co chceš a mluvit co cítíš.
Chceš-li být šťasten hodinu, tak se opij. Chceš-li být šťasten tři dny, tak se ožeň. Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem.
Léta utíkají a už jsi ve věku, kdy se začíná utrácet kvůli ženám. Uvidíš, že je to vlastně požitek, řekl bych dokonce větší, než postel. Ještě štěstí, že to nevědí.