Hluboký pád přivodí často největší štěstí.
Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se.
Člověk žije opravdový život, je-li šťasten štěstím druhých.
Vzácná je šťastná doba, kdy můžeš cítit co chceš a mluvit co cítíš.
Šťastný člověk je ten, kdo si vydobyl své štěstí, které právě prožívá.
Máme být vděčni těm, kdo nám darují štěstí. Jsou to obdivuhodní zahradníci, díky nimž naše duše vzkvétají.
Největší překážkou lidského štěstí je, že chceme být šťastní příliš.
Hůř zachováme věrnost milence, s kterou jsme šťastni, než takové, která nás trápí.
Vzácná je ta šťastná doba, kdy je dovoleno myslet si, co chceš, a říkat, co si myslíš.
Člověk, který měl smůlu, má skoro vždycky štěstí, že to s ním nedopadlo ještě hůře.
Trvalá malá pochybnost, kterou je třeba konejšit, toť to, co zakládá věčnou touhu, toť to, co zakládá život šťastné lásky.
Chováme se, jakoby pohodlí a luxus byly největšími hodnotami. A přitom nám ke štěstí stačí jen nadšení.
Mlčení je nejlepší zvěstovatel radosti. Byl bych jen málo šťasten, kdybych to mohl vyslovit.
Život je utrpení, nejlépe se vůbec nenarodit. Ale takové štěstí má dnes sotva jeden z tisíce.
Práce je otec štěstí.