Vzácná je šťastná doba, kdy můžeš cítit co chceš a mluvit co cítíš.
Život je pro chudáka dlouhý, pro šťastného krátký.
Člověk má dělat to, co umí, co potřebuje ke štěstí.
Nevěsta, to je žena s báječnou vyhlídkou, že už má štěstí za sebou.
Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.
Mít v životě štěstí, dá pěknou dřinu.
Máme jen tolik štěstí, kolik jsme schopni pochopit.
Máme sklon zapomínat, že štěstí není dosáhnout něčeho, co nemáme. Naopak je to objevení a docenění toho, co máme.
Láska je nenasytná: dosáhne štěstí – chce ráj, povznese se do ráje – žádá si nebe.
Kdybychom neviděli vedle sebe lidi šťastnější nás, měli bychom sebe za nejšťastnější. Kořenem naší nespokojenosti je tedy závist.
Kdo hledá štěstí, je jako pijan, který nemůže trefit domů, přesto že ví, že má dům.
Jsem šťasten, neboť jeji kroky se blíží. Třebaže jde oklikou.
Dobrý člověk cítí, že každou hodinu štěstí musí nebesům vynahradit tvrdou a nezištnou prací pro dobro někoho jiného.
Štěstí patří těm, kdo si vystačí sami, protože všechny vnější zdroje štěstí jsou nejisté, nespolehlivé, pomíjivé a závislé na okolnostech.
Dospělý je ten, kdo umí být šťasten sám se sebou.