Je třeba věřit v existenci štěstí, abychom byli šťastni.
Vzácná je šťastná doba, kdy můžeš cítit co chceš a mluvit co cítíš.
Být šťastni - nejjistější prostředek přiblížit se k dobru.
Když slyšíme, že někdo nedosáhl toho, co si přál, vždycky nás nejprve napadne, že si přál to, čeho nemohl dosáhnout. Počátek každého štěstí spočívá v šťastné volbě přání.
Naše závist trvá vždy déle než štěstí těch, jimž závidíme.
Vzácná je ta šťastná doba, kdy je dovoleno myslet si, co chceš, a říkat, co si myslíš.
První část života jsem byl učenlivý, druhou třetinu jsem byl úspěšný a třetí třetinu chci být šťastný.
Trvalá malá pochybnost, kterou je třeba konejšit, toť to, co zakládá věčnou touhu, toť to, co zakládá život šťastné lásky.
Kdo není romantik, snad ani nemůže v životě být šťastným.
Kdybychom neviděli vedle sebe lidi šťastnější nás, měli bychom sebe za nejšťastnější. Kořenem naší nespokojenosti je tedy závist.
Toužíme po pravdě a nalézáme nejistotu; hledáme štěstí a potkáváme bídu a smrt.
Život je utrpení, nejlépe se vůbec nenarodit. Ale takové štěstí má dnes sotva jeden z tisíce.
Závistivec říká: "Ostatní mají štěstí - mají všechno, co já potřebuji mít".
Práce je otec štěstí.
Štěstí patří těm, kdo si vystačí sami, protože všechny vnější zdroje štěstí jsou nejisté, nespolehlivé, pomíjivé a závislé na okolnostech.