Protože se nám nedostává síly vůle vykonat zamýšlené činy, chováme se tak, jako by svět od nás nic nežádal.
Každý básník je do jisté míry reformátor, který se snaží zachránit svět před hříchem ošklivosti.
Život je boj, tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošel!
Žena, která je jen trochu k světu a není zrovna hrbatá, může si vzít, koho chce.
Křesťanské rozhodnutí shledat svět ošklivým a špatným učinilo svět ošklivým a špatným.
Člověk přichází na svět se zaťatými pěstmi, jako by pravil: „Celý svět je můj.“ Odchází z něho s nataženými dlaněmi, jako by říkal: „Podívej se, nic si s sebou neberu.“
Člověk dokáže před světem ukrýt všechno až na dvě věci: že je opilý a že je zamilovaný.
Svět je ztracen jen do té míry, do jaké je sám ztracen.
Všechny okovy světa tvoří jeden řetěz.
Svět je kouzlo, buď pravé, nebo falešné.
V atomové době přivádíme lidi na svět stejnou technikou jako v době kamenné.
Svět ve své přirozenosti je neúprosný k jakémukoliv zaostávání.
Člověk žádá od světa všechno, od sebe nic.
Svět by mohl být spasen jedině tehdy, kdyby se králové stali filozofy, nebo filozofové králi.
Svět má nekonečné možnosti, to mozek má úzké obzory.