Jen poezie má výsadu, že cokoliv vidí, vidí to poprvé a cokoliv vyslovuje, říká to prvně - co svět světem stojí.
Všichni vladaři světa se nejvíc děsí toho, že by to měli zkusit jinak, neslýchaně a obráceně; nic není konzervativnější než lidské vládnutí.
Svět se řídí příkladem krále.
Svět patří činorodým.
Láska je pokus změnit kousek vysněného mého světa v realitu.
Veškerý soulad tohoto světa sestává z nesouladných věcí.
Svět skrývá hrozné drama vůle k životu, která se sobě rozštěpila. Jedna bytost prospívá na úkor druhé, jedna ničí druhou.
Mladí jsme, dokud nejsme se světem spokojeni. Staří jsme, když už nejsme se světem spokojeni.
Svět je malý; jednou se všichni sejdou v posteli.
V dětství je celý svět starší než my.
Co do světa celého, kde není milého.
Svět stál a stojí na práci, ne na náladě, svět udržuje se jen prací, a to prací drobnou, prací stálou.
Svět je převrácený ať se na něj podíváš z kterékoliv strany.
Způsob, jakým se nám svět jevů vnucuje a jímž my se světu snažíme vnutit svůj vlastní výklad, tvoří drama našeho života.
V důsledku nedokonalosti světa jsme my všichni nedokonalí.