Umění žít s někým spočívá v tom, že mu dáváš najevo, že pro tebe existuje, nebo přinejmenším, že existuje vůbec.
To je život! Koupíš cedník - teče, dáš ho spravit - necedí.
Kdyby nebylo souložení nejdůležitější věcí života, Genese by jím nezačínala.
Naše tragédie spočívá v tom, že se náš životní rytmus již neřídí tepem srdce, nýbrž podle zuřivých otáček turbíny, jejíž rychlost se den ode dne zvyšuje.
Lítost nad hanebnými činy je záchranou života.
Člověk neustále nachází nové a nové lásky, o nichž je přesvědčen, že bez nich nemůže žít.
Umění žít má více společného s uměním zápasnickým než tanečním, totiž v tom smyslu, že musíš stát pohotově a nekolísavě tváří v tvář úderům i nepředvídaným.
Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí co žil a jaký to mělo smysl.
Kolik je v člověku dobroty, tolik je v něm života.
Utrpení je účelem života.
Kdo dovede pracovat v reálném světě, ale žít ve světě ideálů, ten dosáhne nejvyšší mety.
Zamilovaní jsou zatím spojenci tím, že spolu dokáží žít, takže si vůbec neuvědomují, že by kdy jednou dokázali společně žít i bez sebe.
Nerozumní touží po dlouhém životě, ač se těší z dlouhého života.
Hledání smyslu a smysluplnosti života je primárním motivem lidského chování. Tato potřeba - stejně jako jiné potřeby - může být uspokojována nebo neuspokojena.
Ničím nejsme před třicátým pátým rokem života, před čtyřicátým pátým, před padesátým pátým. Pořád musíme přesouvat hranici.