„Bílí osadníci a vojáci přinesli na Západ střelný prach, který ještě indiáni neznali,” vysvětluje dětem vědma za katedrou. „Ne střelné prachy, jak tady říkal kolega Pepíček... A už vůbec to nebyly vystřelovací peníze!”
přijde pepíček ze školi a říká mamince mamí já už umím do 15ti tak mi to řekni 1,2,3,4,6,7,8,9,10,11,13,14,15 a kde jsi vinechal 5ku a 12ku no pětku mam v žákovskí a dvanáctku jsem vipil za rohem.
„Všichni dostanete poznámku za vyrušování v hodině,” rozčiluje se učitelka, „kromě Havlíčka, který, jak vidím, zrovna spí!”
„Sloveso od sebevraždy...” dumá školák. „Zasebevraždit se?”
O matice koukne učitelka na tabuli a říká: „Dnes je ale čtvrtého šestý, ne druhého třetí.” Pepíček: „Já vím, já už jsem to hned vykrátil...”
Když pustíme morče k želvě, ušetříme za domeček pro mláďata.
V Laponsku žijí lapkové.
Krtonožka nosí krtky.
Snažil se nalít si vědomosti do hlavy a utopil se při tom.
„Co můžeš říct o člověku, který nerad chodí kolem horké kaše?” „Že z něj kuchař asi nebude.”
Kapavka je, když někomu kape z nosu.
Pitta znám, ale Goras ze Samu mi nic neříká.
Zápis v žákovské knížce: ,,Pravidelně chodí do školy nepravidelně.''
Lidé, kteří milují jen sami sebe, se nazývají nacisté.
„Spadnout nemusí být vždycky na začátku es,” prohodil o hodině češtiny Lukáš. „A kdy tam teda podle tebe může být zet?” táže se ho zamračená učitelka. „No, když to nebude shora dolů,” říká chytrák. „Třeba když budu padat nahoru!”