„Co jste dělal v pondělí mezi osmou a devátou hodinou?” táže se inspektor Clouseau. „Proč se ptáte? Myslíte si, že jsem ho zavraždil?” brání se vyslýchaný. „Já nemyslím,” odsekne kriminalista, „já jsem policajt!”
„A proč myslíte, že šel ten chlap tak rychle ke dnu, když říkáte, že to nebyla vražda, ani nehoda?” ptá se soukromé očko neschopných chorvatských policistů. „To my víme přesně,” odpoví mu muži zákona, „měl žlučníkové kameny!”
Dva policajti jdou po chodníku a vidí pětikorunu. Jeden nadhodí: „Proč nesebereš těch pět korun?” „Já se ti za pět korun neohnu!” „Ty blázne, vždyť s tím se dá telefonovat!” „Tak to už je něco jiného!” mění svůj názor první, zvedne pětikorunu, přiloží si ji k uchu a křičí: „Halóóó...”
„Pane obžalovaný,” praví soudce, „někteří podnikatelé vašeho typu končí na dně Orlické přehrady v sudu, nebo s prostřelenou hlavou u Plzně. A vy máte velké štěstí, že jste skončil zde u soudu a na 6 let v kriminále.”
„Pane strážníku,” upozorňuje chodec, „máte jednu ponožku zelenou a druhou červenou.” „To je zajímavé,” zamyslí se policista, „ještě jeden zrovna takový pár mám doma.”
Močí spolu dva policajti a jeden povídá: „Ty vole, ty máš nějak mokrý kalhoty.” Druhý se chytne za hlavu: „Kurva, já zase vyndal obušek!”
Policajt ukazuje kolegovi prstem do dálky: „Podívej na támhle toho chlapa, jak rychle běží!” Parťák jukne tím směrem a pak s podivem vysloví: „Ty myslíš toho cyklistu?”
Proč musí v policejním autě sedět vždy tři policajti? Protože jeden řídí, druhej je vykloněnej z okýnka a řve: „Huíííí! Huíííí!” a třetí je vykloněnej z druhýho okna, točí hlavou a řve: „Modrááá! Modrááá!”
Na nádraží kontroluje policista bezdomovce: „Kde bydlíte?” „Všude a nikde.” „Jste zaměstnán?” „Ne.” „Máte doklad o své totožnosti?” „Ne.” „Jak se jmenujete?” „Josef Novák.” „No, konečně něco konkrétního!”
Přijde policajt do obchodu a chce tkaničky do bot. „A jaké?” ptá se ho prodavač. Policajt na to: „Jednu levou a jednu pravou!”
„Pane svědku, znáte obžalovaného?” „Ano, pracovali jsme spolu v bance.” „A kdy to bylo?” „Asi před dvěma měsíci nad ránem.”
Detektiv se chlubí chlapcům z hospody: „Já to svoje zaměstnání prostě miluju. Stačí, když vždycky na stadionu najdu nějakého zloděje nebo překupníka a můžu chodit na hokej úplně zadarmo!”
Ptá se policista cikána, který kope rýhu pro kabel: „Jak dlouho se na tohle musíte učit?” „Normálně rok,” povídá Rom. „Když je člověk hloupý, tak dva roky.” „A když se to nenaučí ani za dva roky?” „Tak potom jde dělat policajta!”
Ptá se předseda soudu: „Už jste byl někdy trestán?” „Ještě za komunistů, za koupání na zakázaném místě!” „A od té doby?” „Od té doby jsem se ještě nekoupal!”
Policajt je s manželkou v divadle. Sednou si a začíná se rozhlížet po lidech. Najednou se nakloní k ženě a povídá: „Hele, támhle sedí Neruda.” Manželka si pomyslí svoje a řekne: „Prosím tě, Neruda je přece dávno mrtvej.” Policajt se zase chvíli dívá a pak vítězoslavně prohlásí: „Není, teď se pohnul!”